Básník, dramatik, prozaik, esejista a překladatel.
Narodil se roku 1929 v Brně. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný hudební pedagog, klavírista a rektor JAMU. Je bratrancem básníka, překladatele, dramatika a kritika Ludvíka Kundery, který ovlivnil svými kontakty se surrealismem a Skupinou 42 jeho básnické počátky. Už od chlapeckých let se učil hře na klavír u svého otce, později studoval také hudební kompozici. Maturoval v roce 1948 na brněnském gymnáziu. Po dvou semestrech na FF UK, kde studoval literární vědu a estetiku, přešel na FAMU. Studoval nejdříve filmovou režii a pak scenáristiku u M. V. Kratochvíla. Absolvoval v roce 1952 a v témže roce začal na FAMU vyučovat světovou literaturu – zprvu jako asistent, od roku 1958, po obhájení teoretické práce o V. Vančurovi, jako odborný asistent a od roku 1964 jako docent. V roce 1948 vstoupil do KSČ, odkud byl v roce 1950 společně s J. Trefulkou vyloučen pro „protistranickou činnost“. Roku 1956 mu bylo obnoveno členství a 1970 byl opět vyloučen. Z jeho veřejných vystoupení dosáhl největšího ohlasu projev na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde nejprve vyučoval na universitě v Rennes, pak na École des Hautes Études v Paříži. Po vydání románu Kniha smíchu a zapomnění v roce 1979 byl zbaven státního občanství, dva roky poté získal občanství francouzské.
Před svým odchodem do ciziny publikoval v českých periodikách: Blok, Kulturní politika, Nový život, Literární noviny, Host do domu, Literární listy aj. Dnes žije v Paříži a v zahraničí přispívá do časopisů Nouvel Observateur, Le Débat, L’Infini, L’atelier du roman, Vuelta a Témarit.